Galerie
Reprezentativní
Toto album je určeno pro veřejnost a linkování:
http://darien.rajce.idnes.cz/Strepy_Abeiru
Plné
Toto album je pro fanoušky a účastníky (o dvě stě fotek víc, nikdo soudný se v tom přeci hrabat nebude… :-))
http://darien.rajce.idnes.cz/StrepyVse
Dojmy
Rychlík
Bylo to fajn, místo, lidi, atmosféra, zápletky a hlavně díry :-)
Drrak
já jsem si to opravdu moc užil, jak naše epické dobrodruhování, tak i osobní linku, kde jsem spíš bojoval vnitřně a nakonec i postavu, i když mě totálně srala ta maska :D
Díky orgům ještě tady, aby to měli zaarchivované, díky Sewovi za jeho skvělé hraní, díky Maorenovi a spol za super kuchyni a díky bestiáři, že se nechal mlátit :)
Už se těším zas na něco dalšího!
Daysir
tak já obsáhle a až po konzultaci s Erikem a Evou
+ bylo to dost dobrý
+ prostor byl úplně výborný. Překvapilo mě taky jak moc jinak byl využit než na Arnoru - a páslo to! Párkrát jsem sice musel jakože hrozně bloudit, abych nedošel rovnou na ty "zajímavý místa", ale to je dost malá cena když to porovnám s všema těma sklepama a přírodou.
- spousta věcí se hrozně zmarnila, rozvlekla a mám pocit, že největší podíl na tom máme my, hráči. Vypíšu jenom věci co se mi zdáli jako velká škoda a dali by se jako dělat jinak:
a) přístup "potřebuju něco zjistit, zavolám boha" - tady byla třeba reakce organizátorů dost dobrá a ty odpovědi byli imho přiměřený, ale neustále ptaní se a potvrzování to imo komplikovalo
b) přístup "rozmrdám to na kusy a ono to vyjde" - úplný konec kde to taky nějak vyšlo jsem neviděl, osobně mi to úplně zmrvilo scénu s Aryou a démonem. Začalo to jako dost dobrej příběh, kterej se pak morálně ještě dost zamotal když se objevilo řešení "svedem to na děti a uhnem prozatím kulce" a vyhrotil se sociálně když se celá výprava shodla, že se za Aryu nepostaví. No, a pak to stejně vyšlo.
c) hrozně časté mudrování "to jste pokazili, debilové" po a před jakoukoliv činností. Bylo frustrační ani ne tak pro postavy, jako pro hráče. Osobně se mě dotklo jenom tak, že jsem promlouval do duše několika lidem který chytla z toho apatie. A když jsem si uvědomil, že jsou spíš zpruzený hráčsky tak mě to docela mrzelo.
d) hrozně jsme se všichni zamotali do množství informací, všechno se tisíckrát přežvejkávalo a vyvrcholilo to sobotou, kdy se celý den vlastně jenom žvejkalo. Projevilo se to imo hodně na scéně s Noelem a pak s Druevem - touha "už to nějak sfouknout" byla po všech těch komplikacích pochopitelně dost velká, takže se oboje prostě stalo. Netrápí mě ani tak ty herní výsledky, jako ta nálada.
e) celkově sobota. Hrací morálka byla z mého pohledu o dost níž, moc se toho zas tak nestalo a když, tak to nebylo nějak zajímavě podáno. Třeba Fladd mohl story s trpaslíkem asi prodat trochu víc.
f) množství přísňáků mimo všechno. 10 je prostě moc:))
g) tajení informací ad absurdum. To se týká hlavně teda Khelbena, nevím jak moc Eridor co komu říkal, já s ním za celou hru nemluvil a zdál se mi že celkem předává něco.
+ výborná páteční noc. Scéna s Onarem, Erikovo zpověď a zoufalství, Mortanorovo opilý výstup, výborná scéna v chrámu a spousta v dalších. U scény v chrámu mě taky překvapila závěrečná epičnost a význam, takže jsem tak nějak myslel, že to bude ještě dále potřeba a důležité.
+- i když jsem myslel, že ve čtvrtek zemřu, tak se to všechno nějak společně zvládlo a organizační zajištění i prostě kamarádská pomoc mě zachránily a zároveň imho nijak extra nenarušily hru. To bylo tak motivační, že jsem celý pátek odfungoval s návaly zimnice a asi to i něco přidalo:)
- byla asi trochu škoda, že Gweyr byla jak vůdce, tak exarcha. Tahle kumulace hustoty trochu znerovnovážnila hru a musela toho řešit strašně moc…což bez opory jakéhokoliv dalšího vůdce moc nefungovalo.
+ zatímco jste řezali do nějakých avatarů a takový věci, dvakrát padesátkrát jsem odrecitoval celou Píseň, nakrmil ptáčky, vyčistil chrám, nakrmil mravence, poučil ptáčky kteří přilétli hodně blízko o světě a zatímco jsem tak s nima ležel na stromě, tak poblíž přišla srna a začal takový příjemný svěží deštík. Lepší konec hry/ předehru k epickému konci hry jsem si nemohl nikdy přát.
Teď naházím pár plusů na konkrétní hráče, ať jsem ještě hodnější:
+ Erikovo zpovědi, trápení, poučení a zbytečná smrt.
+ nevím nakolik měl Holyfire takový být, ale archetyp zbrklého kněze co svojí moc obrací vždy na špatná místa naplnil dokonale. A jeho pokání po Noelovo zradě bylo moc pěkně zahraný.
+ Drrakovo trápení a ultradobrodružný mladý dragonborn
+ Čestmírovo ultraprotivný, ale v srdci dobrý dragonborn.
+ Mortanor s Alicí. Mortanor byl sice o trochu víc vidět, ale Alice která mu pomáhala, nenápadně maskovala jeho chyby a občas si na něj postěžovala byla k sežrání. A ten klobouk jí sekne o málo víc než jemu.
+ myslel jsem si, že Newman je antiepickej a antivážnej, ale Otce zahrál dost přesně.
+ Dejvyho násilnický a vojenský sklony.
+++ všechny zpovědi a vážně rozhovory s těmi, který do nich šli naplno. To bylo prostě velký a přidalo to úžasnej lidskej dotyk, který pak v mých očích učinil z těch epických skutků hrdinství a ne kompenzačku.
+ Evy nerozhodnost a váhání
+ asi jsem na někoho zapomněl.
Plusy jako zajištění jídla a tak už nebudu ani psát, to bylo prostě dobrý. Potěšilo mě i to, že mi ti dobří lidé nabídli vzhledem k mému půstu slevu!:)
Díky moc a doufám, že zas někdy.
Dejvy
hej mě to bavilo, škoda akorát fyzickejch poškození a materiálních ztrát, ale to je celkem čistě moje věc.
Repekt pro kuchyni, asi bych dal víc piv, kdybych věděl, že jsou za desku
Taky dík Sewovi a mobům a v neposlední řadě vám všem, že ste poslouchali moje hrozný hlody a občas se i smáli, páč to je potřeba a samozřejmě Darien a Newmanovi.
Těšim se zas na přístě :-)
Katla
Díky Darien, Newmanovi, Sewovi, hráčům a příšerám za hru.
Asi jsem to měla o kapku méně epické než ostatní (ale to bylo tím jaká sluníčková hobití holka sem byla), ale ono i to zahrát si opovrhovanou uctívačku pochybné bohyně má něco do sebe ;-)
A hlavně ste mě nezabili, takže jsem vyhrála larp, johó!
Vaše malá pravdomluvná kamarádka.
Riwi
Tak pro mne první skutečně venkovní larp. Bylo to super a snad vás můj alchymista nikde nepřiotrávil ;-) a nebo nedej bože narušil hru. Musim říct že kuchyně byla vynikající (až ted na poslední snídani, ale to se dá jistě prominout), takže děkuji Mao bylo to výborné, protože jak se u nás říká: bez dobré kuchyně nefunguje nic. Dále samozřejmě chci poděkovat organizátorům, protože bez nich by nic z toho nebylo možné. No a pak samozřejmně poděkovat všem ostatním zúčastněným, protože vše fungovalo tak jak by asi mělo. Tedy bez neherních konfliktů mezi hráči a vcítěním do rolí místy až skoro neuvěřitelným.
Takže ve finále vynikající a snad se někde opět setkáme.
Eridor
1) Zázemí
Paráda. Bylo kde bydlet, bylo co jíst a rozhodně jsem nijak nestrádal. Jídlu to sice občas trochu trvalo, ale dalo se to přežít; tu poslední snídani můžu bez problémů přehlédnout. Jak řekl už po hře Zappo, bestiář byl vidět, když měl být vidět, a když ne, nebylo poznat, že tam je. To je rozhodně velké plus. Díky stanům naše ležení i patřičně vypadalo a osobně mi velice vyhovuje i podávání jídla jednotně pro všechny hráče. Proběhne tak drobná pauza v aktivní hře a potom se zase všichni mohou vrhnout do hry. Oproti např. čekání na steaky nebo roztroušenému vaření jedovatých polívek někde v ešusu je to velký krok dopředu.
2) Hráči
Ve většině případů super a děkuji za to. Podle mě se na hře sešla velice kvalitní hráčská základna a bylo to na ní vidět. Sem tam padlo pár mimoherních řečí, ale nijak se to nerozšířilo a bylo to v tolerovatelné míře. Jen čekám, kdy se najde někdo ve vedoucí pozici v nějakém larpu, kdo bude mít koule na to, aby nakopal do zadku demokracii a nastolil diktaturu. Téhle konkrétní hře by to podle mě velice prospělo a všeobecně bývá na larpech problémem, že hráči proto, aby měli možnost řešit vlastní zápletky, ignorují velitele, pod které spadají. Rád bych na nějaké akci viděl kompromis, který by fungoval na obě strany; dalo by se ho dosáhnout nějakou menší semknutou skupinkou, která se před hrou dohodne na aktivní spolupráci při vedení. Dost možná to pro hráče a organizátory bude znamenat omezení zápletek vedoucích postav na úkor fungujícího vedení (s čímž měla Evka trochu problém, jak už říkal Daysir), ale podle mě by to stálo za to. Velké plus pro všechny je za velice solidní kostýmovou úroveň; sám ani v nejmenším nelituju toho, že jsem si vyráběl extra kostým jen na tuhle akci.
3) Organizace
Nebudu tady vypisovat všechny klady, ale jednoduše řečeno, bylo to epické a husté :) Obrovské plus dávám pravidlům, která byla výrazně zjednodušená, zpřehledněná a hru v podstatě nerušilo metgamové uvažování a řeči. To je perfektní věc, na kterou by měl každý larp klást důraz. Svoji postavu jsem si užil, ačkoli jsem se k Cyricovi nakonec posunul mnohem rychleji, než jsem měl původně v plánu (na hru jsem jel s tím, že si v jejím průběhu jako Noel definitivně zvolím Oghmu, nebo Cyrica). Částečně to bylo způsobeno tím, že jsem měl fakticky na práci jen Magický mor, se kterým jsem první den večer neměl až tak co dělat, a přemýšlel jsem, jak si hru udělat zajímavější. Ačkoli jsem toho také využíval, zpětně vidím jako trochu problematickou tu "všemocnost" bohů. Ano, kněží se od nich většinou nic moc nedověděli, ale i tak to byl dost silný zdroj informací. Mně osobně trochu vadilo, že ačkoli jsem se svoje nekalé činy snažil zakrývat, jak jsem jen mohl, v pátek večer bohové sdělili ultimátní informaci, že Cyricův uctívač je tiefling. Nebýt v tu chvíli mého dobrého přítele Nareta, měl bych velké problémy. Abych to vysvětlil - vůbec mi nevadí, když má postava zemře, pokud to stojí za to. Pokud bych někde udělal chybu, šlápl vedle a stálo mě to život, byla by to naprosto legitimní larpová smrt, kterou bych si patřičně užil (i to, jak mě Errikson zabil, byl dobrý zážitek). Pokud by se ale stalo, že bohové něco sdělí a na mě naběhne Ohnivá pěst rozhodnutá mě zabít, je to trochu zbytečná smrt, za kterou nemůžu a nejsem ji ani schopný nijak ovlivnit.
4) Epiťaf
Bylo to epické, bylo to husté a rozhodně to stálo za vložené úsilí i peníze. Darien a Newman a spol. podle mě prostě dělají kvalitní larpy. Sešli se super hráči, se kterými byla radost hrát (mě osobně velice nadchla postava barona Ricavera a zabít Erriksona pro mě byla vyloženě čest :) ). Zázemí fungovalo bez problémů, orgové nikdy nebyli naštvaní, když jsem je (už zase) přišel otravovat :) (ačkoli Darien byla o něco sdílnější :) ) a všeobecnou skvělou atmosféru kazily jen občasné vleklé diskuse, které ale byly do určité (byť menší) míry potřeba. Těším se, co vymyslíte na příští rok a rozhodně se mnou počítejte :)
Za mága Noela Nightwhispera Eridor.
P.S. Vím, že sháníte historky, ale nechce se mi tu až tak spamovat. Pokud budete chtít znát detailní pozadí mých cyricánských intrik, dejte mi vědět :)
Errikson
Ja jen v rychlosti, ale souhlasim se vsim, co bylo receno, zejmena s Daysirovym a Eridorovym prispevkem, kde chci zduraznit:
1) Darien a Newman delaji dobre larpy. to je prosty fakt.
2) Nastoleni diktatury a rozvleklost rozhodovani. To bylo priserny ale presne takhle to Efka mela hrat. Ja naopak mel byt ten rychle se rozhodujici element, jako protivaha. Tady se osobne omlouvam, nezvladl sem to zahrat. Hrozne jsem resil dilemat, zda byt bodry trpaslik, co je prirozeny leader, nebo tvrdy vojak, ktery vyzaduje brutalni disciplinu. Zkousel jsem oboji najednou a nebylo to ani jedno. Trpela tim cela hra :-/
3) ocenuju uzasnou kostymovou uroven, i kdyz jsem hrac odchovany drevenymi zbranemi a prosteradly, tohle bylo proste pro epiku nezbytne a nadherne.
4) herni system fungoval, minimum metahernich informaci, teren epickej (to jinak nejde rict)
5) osbne ocenuju hru Daysira, jehoz proslovy a schopnost upoutat pozornost hluboce ocenuju. Gorda, jako Barona, ktery byl presne tak prudky a nesmlouvavy jak sem si to predstavoval. Eridora, ze dokazal hrat tuhle velkou hru s jistotou mistra. Efku, ktera toho mela fakt hodne.Archeology se steteckama (nezapomenutelny, jak pri bohosluzbe v Dragonbornim chramu se zajmem celou dobu cistili nalezy:-) Damiana za neskutecny Amaunatorovsky fanatismus, Talbota a ostatni vojaky, kteri vydrzeli hlidkovat a vlastne kdyz se mi vybavi kazdy hrac s kterym jsem prisel do styku, tak mam dobry pocit, ….
Ewka
Předně dík orgům a všem hráčům za hru, hodně plusů už zde bylo vyjmenováno, tak to nebudu opakovat, protože s tím víceméně souhlasím. :)
myslím, že na téhle akci byl nejlépe zvládnutý bestiář, ze všech akcí, na kterých jsem letos byla - nekňourali, nerušili hru a když nehráli - nebyli vůbec vidět - DÍKY!!!
Další věc, kterou jsem ocenila, byla - že se z kusých informací (pocházejících třeba od pološíleného rozervaného bůžka) - se daly dělat logické, přesto však mylné závěry.
Kuchyně byla bezva, ale příště bych se vykašlala na teplý snídaně, zvlášť když zásobování většinou dorazilo dlouho po tom, co jsme vstali.
Za sebe jsem ráda, že se v průběhu hry u mě neprobouzely žádný božský skilly.
Musim říct, že hru jsem si osobně moc neužila a mám z ní dost marnej pocit. Bylo to asi způsobeno přemírou informací, který se na mě valily ze všech stran, a také tím, že dlouhé zvažování informací je prostě totálně vyčerpávající. (A teď vůbec nenarážim na to, že názory našich odborníků vedly do pekel, i když to mě taky dost demoralizovalo) Upřímě jsem od ostatních velitelů čekala více podpory. (Paradoxně jediný, kdo se mnou o tom mluvil byl Onar z kuchyně, kterýho jsem nemohla brát vážně).
Dál mi vadilo, že jsem nestíhala řešit svoje osobní zápletky a záležitosti.
Jako největší informační fail považuju Parvovu větu: Leira je taková malá zlá bohyně. (Takže klidně třeba něco jako Faluzor, zrůda) A po této větě došlo k mnoha mylným závěrům a rozhodnutím, o kterých nevím, jestli byly v daném zmatku pro hru přínosem, nebo nikoliv.
Další věc, která mě dost mrzela byl závěr hry pro mou postavu. Čekala jsem něco epickýho. Jako třeba že se s Druevem budem muset spojit abychom my dva porazili nějakého Cyricova zlouna, nebo že se v Druevovi probudí Cyricův noshled, kterýho budu muset zabít. A tak jsem čekala s bratrem, se kterym jsme se po dlouhý době shledali a bylo mu zle, tak jsem ho nechtěla opouštět. A zatím velký zlo vyřešila partička zabíječů a konec mýho příběhu se úplně rozplyznul a ztratil jakokouliv vyjímečnost. (Ale za to si asi můžu sama, prostě jsem ho měla opustit a běžet za Noelem do jeskyně a tam ho společně se zabíječema dorazit.)
No a abych nekončila ve zlém :) Díky Erikovi, že tam byl aspoň tu chvilku a že i když to nebylo úplně ideální, tak byl cennou podporou. Díky Čestmírovi, že se ujal toho výslechu, já už na to prostě zle neměla. Díky bardovi za tklivé melodie. Díky za smutné příběhy v dešti :)… A samozřejmě díky duu archeologů za to, že byli veselí a hraví.
Tete
Připojím se k všeobecnému veselí z psaní shrnutí a podobných nesmysle. Většina toho již řečena byla, proto jenom pár poznámek na okraj.
Nejdříve ke hře:
+Atmosféra byla super. Já osobně jsem se během hry bál, byl jsem smutný, zoufalý, nešťastný, šťastný a občas všechno dohromady.
+Epika!
+Lokace, práce s terénem
+Některé scény, noční výprava za vlkodlakem s Maorenem, sázení stromu se strážci lesa, první rozhovory se strážci lesa, útěk před démony
-Osobně mě mrzela téměř nulová funkčnost výzkumného týmu. Neměl jsem pocit, že by si vědci (Eridor, Khelben) nějak zvlášť vyhráli s výzkumem, nebo o tom minimálně nikomu neřekli. Herní efekt žádný, ale možná si to užili samostatně.
/Zbytek řekli jiní.
Něco k diskusi:
K rozmlouvání s bohy. Damián poměrně trefně řekl, že kněží občas pronášejí věty typu: Selune/Silvanus/Bahamut si myslí, že… aniž by toto tvrzení bylo předtím konzultováno s příslušným bohem na telefonní lince. Já vím, že já a Tári jsme se svými bohy mluvili každý asi 2x za celou hru, a ani tak jsme od nich žádné informace nedostali. Zbytek byly informace ze snů a vizí, o kterých si každý kněz mohl myslet, že pocházejí od jeho boha, nebo poskládané ze střípků herních informací. Kromě toho, informace, které jsme dostali (týká se to alespoň toho, co jsem se dověděl já), byly většinou takové, které už někdo měl, ale nepovažoval za důležité je zmínit. Co se potvrzování různých informací týká, často následovalo po pokynu ze strany ostatních hráčů ve smyslu: "No tak kněží, na co vás tu máme, zeptejte se boha."
Co se chaosu v táboře týkalo. Musel být. Popravdě, kdybychom šlapali tak jako ve čtvrtek večer a v pátek dopoledne, tak už si v sobotu vůbec nemáme s čím hrát. Paranoia a šířící se nejasnost ve velení umocněná zpochybněním pozice velitelky byly prostě super, protože nastavily úplně jiné herní prostředí a posunuly atmosféru směrem ke strachu z neznámého místa a opuštění, které by jinak vůbec nevznikly. Částečně do tohoto vstoupily herní prvky (Eristenova smrt), ale jak už Erik sám zmínil, ani předtím nebyl úplně drsná zelená guma. A navíc vedení druhé expedice jelo v podstatě do zajištěného tábora, takže nebyl důvod posílat úplně 100% vycvičený tým. Mně se to líbilo i z toho hlediska, že se dalo odcourat do lesa a nikdo mě za to nezabil.
K zázemí:
Skvěle zmáknuté, pominu-li snídaně. Eva tu psala, že na teplé snídaně se vybodnout a rozdat chleby, salámy a sýry. Takhle jsme to provozovali i při stravování na Bezkrálí a ukázalo se to jako rychlá a jednoduchá varianta, která prostě funguje.
Víc svačinových vložek. Ocenil bych nějaká jablka nebo něco k dispozici během dne, bylo to tuším avizováno, ale nakonec toho nebyl úplně dostatek (nebo jsem byl moc často mimo tábor).
Zappo
Cau, chteli jste zpetnou vazbu na Abeir, tak jsem dal dohromady myslenky, dokud jsou cerstvy.
Jako takovy zaramovani: Abeir se mi libil, byl jsem spokojenej a klady prevazily zapory. Diky, ze jste Abeir udelali.
Zacnu zaporama, at se to zlepsuje:)
1. Hra, ktera je do jiste miry detektivka, kde se vyskytuji anomalie a skryte mechanismy, ktere je zahodno lousknout (stehovani lokaci, vinik katastrofy, mechanismus moru atd) je hrozne nachylna na chyby v informacich (ktere nejsou zamyslene). Mluvim ted o tom posunuti data v deniku o 300 let, ale i casovani nekterych udalosti (konkretne Koboldi unesli Estlin, pak jsem se probral, par tydnu se toulal po lese, pak prisla vyprava a koboldi porad unaseli Estlin az ji donesli tech sto metru za dva tydny a byla zachranena. Chybely tam proste spousty dni a proto byla hrozne podezrela).
2. Asi nejvetsi moje zklamani bylo z hlavni zapletky, ktera stala a padala s vyvolavanim bohu, mluvenim s bohama, otravovanim bohu vsim atd. Kdo nebyl primo spojenej s bohy (knez, druid, avatar) tak mohl jen koukat. Hlavne sobota tim byla hrozne ovlivnena.
3. S predchozim souvisi to, jak se knezi furt a na vsechno ptali bohu. To me tak strasne sralo! Jakykoliv rozhodovani se podminovalo modlitbou k bohum a kdyz nedali jasnou odpoved, tak se nerozhodlo, dokud se nezeptal nekdo jinej. Plus neustaly touhy na hromadny bohosluzby, ritualy atd… To mi prislo asi jako nejhorsi vec. Nevim, nakolik jste do toho hrace anvezli vy pravidlama a nakolik to byla jejich "invence", ale me to desive frustrovalo. A mimojiny, to ze usvedcili Zuzku skrze knezkou pravdomluvnost byl jeden z duvodu, proc jsem lobboval za jeji osvobozeni. Protoze mi to prislo dementni. Obdobne jasny usvedceni "padouch je jeden ze tri tieflingu" (ktery teda nezabralo, protoze predchozi otazka bohum jasne rekla, ze Noel je hodnej kluk a tak se o tom nepochybovalo…:)) ) mi to proste dost kazilo. Obecne by mi vic vyhovovalo, kdyby bohove byli exkluzivni (buh pomuze, ale ne jinym vericim, ne ve spolupraci s jinym bohem, proste zadnej teamspirit, proboha) a zjistovacky by proste nebyly.
4. Trochu mi vadilo, ze veskera CP aktivita se smerovala na hospodu - v lese, na lokacich, mezi nima, tam jsem CP nikdy nepotkal. Jednak se boje u hospody ohraly, druhak mely nulovej potencial na nebezpeci (sedm CP nikdy ani neohrozi dvacet hracu), zatimco prepady treba dvojice CP dvojici hracu v lese mely podle me daleko vetsi sanci na efekt do hry. Treba prepadeni Mortanora s Alixou bylo bozi, ale skoda, ze jediny.
5. Kombinace predchoziho(bozska linka, informace od bohu, CP aktivita jen u hospody) vedla k tomu, ze v sobotu se uz jen cekalo na spravny cas a to u hospody, kde se odehravaly cim dal marnejsi boje a pak se to sfouklo.
6. Latrina. Mozna je to blbost, ale mit misto jednoho klacku dva a pres ne prkynko za stovku je nesrovnatelne vetsi komfort, stejne jako mit latrinu nekde, kde kolem nechodi lidi divat se jak seru. Prisla mi proste hodne nekomfortni - a to je ta nejvetsi prace vykopat jamu:)
Kladnych bodu je asi vic, rozhodne jsou vydatnejsi:
1. Design hry. Hrozne se mi libi vas elegantni a cistej design, kdy ve hre nejsou kraviny na vic (aspon ne moc), kdy je to cele konzistentni a pruhledne. Pravidla, mechanismy, zpusob informovani, organizace, stranky atd.
2. CP. Uz na druhy misto davam CP, protoze byly obetavy, az na Ravena to nebyli kreteni, ale pohodovi typci, byli naprosto ukazneni a disciplinovani (nezevlili nam v hospode, po bitve polezeli a pak se tise odebrali do svyho lezeni atd) a i kdyz dostavali hroznou sodu (jak fyzickou tak asi i psychickou), tak to nesli v pohode. Obecne byli dobri a proti warhammerum byli lepsi asi o milion procent. Fakt jim to nejak dejte vedet, myslim, ze si to zaslouzi. Kdyby byli obcas vyuziti i na nejaky CP co mluvi nebo je necim zajimavy, bylo by to jeste lepsi. Tihle by to imho i zvladli.
3. Ctvrtecni noc byla hodne husta, patek byl velmi dobrej. Hra slapala, dely se veci, noc byla strasidelna, linka s Aryou lidsky zajimava (mrzi me, ze jsem nejak minul konec, ani nevim, kde jsem byl).
4. Zazemi hospody. Nekdo si pry stezoval, ja nevim na co. Dostal jsem tri jidla denne (a vsechny jedly nebo dokonce dobry) bylo toho dost, byla voda a obcas ovoce a susenky. U me proste dobry - a to jsem nemel ani cokoladicku z vlastnich zasob, takze se na tom dalo zit fakt dobre.
5. Role. Co jsem dostal se mi hralo vytecne, mel jsem pocit, ze vim jak tu postavu pojmout, co se od ni ceka ve hre, co delat atd. Rozhodne ne, ze jsem ztracenej, nepatrim tam a podobne. A mam dojem, ze ostatni na tom byli stejne. Role drzely pohromade, davaly smysl, super.
6. Hodne se mi libila pripravenost materialu, spousty deniku, rekvizit, dobre vybrany a dodelany mista v lese (koboldi smrduta jama, moje chyse, jeskyne, zahrabana truhla…). Spousta prace, ktera byla videt a hodne to cely zvedla. Ze kolem jezdila auta byla pruda, ale dalo se.
7. Celkove jsem ocenil relaxovanou a pohodovou atmosferu cely hry. Zadny hystericky sceny (az na Maorena:) ), vesmes slusnej vzajemnej respekt, klidny, slusny a lidsky jednani od orgu atd. Ze me org nema za kokota (nebo mi to aspon nedava najevo) je proste fajn.
Na zaver jeste jednou - hra se mi libila, jsem rad, ze jsem byl a nelituju. Kdybych si mohl vymejslet, tak si navymyslim lip rozvrzenou gradaci deje, vic vrstevnatou hru, nezamerenou jen na bohy a kneze a lepsi distribuci zajimavych scen (v lese, pro mensi skupinky lidi, v ruzne casy atd) a mozna lepsi vyuziti CP, ale ja jsem zpovykanej:)
Diky moc vsem zucastnenym na celym dojmu.
Mortanor
Tak jo:
+ absence kréténů na hře (nepočítám Ravena, protože s tim jsem se téměř nepotkal) - zdá se to banální, ale je to pro mě dost určující kritérium.
+ jídlo - Mao a jeho crew jeli na plnej kotel, nějaký herní remcání bylo, ale ve skutečnosti byla jídla dost, ve správnej čas a v přiměřeným množství. Neměl jsem ani žádnou Snickersku ve stanu a bylo mi dobře. Forma snídaní mi nevadila, spíš by se tím mohla zjednodušit práce kuchyňskýho týmu. Ozývaly se prý hlasy v bestiáři, že jídla byla málo - pokud je tu z nich někdo na HOFY - uklidněte se, Mao vám toho dal vždycky na stranu tolik, že jsem měl pocit, že toho máte skoro víc než my (což nic proti ničemu - jako náplast na bolístky by to bylo zasloužený). O první večeří jsem se třeba taky podělil se dvěma kolegama, protože prostě toho nebylo takovej kotel no…
+hráči, kostými, hraní - fakt se mi hrálo dobře, skoro nikdo nemluvil takovým tím hovadským rádoby vznešeným způsobem, takže se dalo hrát přirozeně, v pohodě si zanadávat, aniž by to někkoho pohoršovalo. Nemá cenu to tu všechno vyjmenovávat, řekl bych že každej měl docela lví podíl na vytvoření atmosféry, i když třeba nemusel mít ten pocit.
+Darien a Newman - jako co dodat no
+DÍRY - jel jsme hrabat v zemi a to se mi podařilo tak, že sem tomu ani nevěřil. Prostor boží, s reálnejma dungeonama - co víc si může archeolog přát. Některý díry jsem si asi užil jenom já, případně Alice a Rychlík, ale mě to tu akci zvedlo fakt hodně. Krásně poschovávaný itemy, navíc zapasťovaný - pecka. Některý člověk musel fakt pečlivě hledat. Sice jsem nevyužil asi milión gadgetů, který jsem měl s sebou na opravdový "vykopávání" (pásmo, lopatka, teodolit se stativem, různý úhloměry na zanášení a pod…), ale koneckonců byli jsme fakt v krizovejch podmínkách, takže jsem si řek, že kdyby si tam vykopal čtverec 10*10 a začal se tam rýpat, tak už mě fakt svážete do stanu jako nepříčetnýho.
+Obnovující se lokace
+Bestiář - umístění, Sewův management, až na nějaký levičácký kecy v pohodě hoši
+Dost vody (případně rychlé zajištění dodávky)
+EPIKA JAXSVIŇ - což myslim vystihuje můj pohled na setting, příběh a tyhle sračičky kolem
+Vyhrál jsem
+Párty - tradičně kvalitní, téměř celou si ji pamatuju a ráno mě nebolela prdel.
+teda Braníky no.
- Laxní přístup vědeckýho týmu - dopadlo to tak, že jsem se prostě toulal sám, zatímco v táboře se problémy řešili stylem - popovídám si s bohem/kytičkou. K tomu patří i lehká kritika vedení, čekal jsem větši akademickou šikanu, ale ve výsledku mě to nijak nedrtilo.
- Některé(á) bestie, který si prostě fakt nedaj říct…
- Nestal jsem se bohem
- Nebyla oříšková čokoláda a stejky
- Občas strašlivá demokratická nerozhodnost a nimrání se ve sračkách - když jsem navrh, že by sem mohla nahnat divize Ohnivý pěsti a kněžský konkláve, všechny vysekat a vysvětit, tak jsem byl prohlášen (právem) za magora a dál se řešilo, kterýmu z těch zlejch bohů teda pomůžem. Neměl jsem absolutně žádný vůdčí ambice, tak jsem akorát pobaveně sledoval, jak se stáčí ta spirála marnosti. Což nám s Alicí bylo docela dobrým zdrojem pobavení :). Ale jako čekal jsem trochu větší fašo.
- Nebylo jak/nešlo zjistit, jak vyvolat toho posledního chlapíka - Guldaan nebo tak. To byl zas tak trochu můj krizovej plán na odpoledne, víme?
Hele víc mě toho asi nenapadne.
Obecně - bezva akce, mnohem víc pozitiv než negativ, správný fantasy. V Pradubicích holt uměj dělat epiku, a to je dobře.
Malwen
V mnohém souhlasím s tím, co už tu je napsáno. Pro začátek hru jsem si moc užila, díky Newmane a Darien.
*I když už v sobotu jsem měla takový pocit a dny od hry ještě o něco zesílil, že jsem toho za hru mnoho neudělala, že z linií které jsem řešila a přišli mi zajímavé nakonec nic nebylo. A z těch, které jsem neřešila se nakonec staly ty nejpodstatnější, tak jsem z toho taková rozpačitá.
- Asi to byl můj osobní problém (doufám, že moc neovlivnil hru ostatním vědcům), ale opravdu jsem neměla moc ponětí, co mám jako velitel výzkumu dělat. Zkusila jsem vás poprudit s tím ať mi všechno co zjistíte ohlašujete, ale asi jsem na tom netrvala dost dlouho. Navíc by to znamenalo, že budu sedět v táboře, jako Gweyr a jen přemítat nad střípky informací, které se ke mě dostanou z druhé ruky, a to by mi s jistotou jeblo.
- Celkově mě mrzí, že jsme byli tak trochu zahlceni informacemi, alespoň já určitě (např. deníky, vědecké poznámky…), které nikam nevedli. Respektive mi přišlo, že se hodně točili v kruhu. Páteční neustálé snažení poskládat střípky tak, aby zapadali (mojí chybou bylo, že jsem předpokládala, že mají zapadnout) mě natolik vyčerpalo, že už jsem v sobotu nechtěla nic řešit a tak jsem hodila pokus o řešení za hlavu a jala jsem se toulat se Zabíječi po kraji.
+Nejvíc jsem si užila herní linii s Noelem, díky Eridore. I když zpětně mi dochází, že jsem to byla hlavně já, kdo mu snadno mohl kazit plány, ale já mu opravdu věřila a nebylo to založený na nějaký otázce k bohům.
*Obecně k otázkám na bohy - vzhledem k tomu, že jsem otázku Cyrikova uctívače aktivně řešila spolu s kněžími, tak moc dobře vím, že bohů jsme se ptali jen ten páteční večer a stejně to k ničemu nebylo hlavně proto, že ve chvíli kdy jsme se dozvěděli, že "uctívačem je ten, kterého předci uzavřeli pakt s démony", tak první z tieflingů, kterého jsme vyloučili byl Noel a nejen kvůli Naretovu přátelství, ale i já jsem mu věřila a Seldana taky.
Zázemí
- Musím velice souhlasit se Zappem ohledně latry. Nejen, že o ní při příjezdu nepadla ani zmínka, což by pro obvzláště pro holčičky bylo hodně fajn. Navíc bidýlko pro ptáky nad dírou, na kterou je vidět z širokého dalekého okolí fakt ukrutně nenaplňuje moji představu něčeho, kde jsem schopna v klidu vykonat potřebu. Hodněkrát jsem uvažovala, že se seberu a půjdu někam do lesa a nebýt hra tak nabitá, tak jsem to i dělala. Opravdu i o jednu jedinou příčku víc, která by umožňovala si opravdu sednout a trochu víc soukromí by udělalo hodně. To je moje jediná výtka k zázemí ;).
Díky ještě jednou všem.
Závěrem moje oblíbená hláška s párty:
A (sedá si na lavici)
B: pozor někdo tam leží.
A (skoro se ani neohlídnul): To je kobold! (a posadil se)
Darien
Když jsme přemýšleli, jaký další larp vytvořit, shodli jsme se na několika kritériích: bude to fantasy, bude to nějaký existující známý svět, bude poměrně malý (začali jsme s jeho výrobou celkem pozdě), budeme chtít dynamické a zajímavé prostředí, podpoříme hravost, vizualitu a stylizaci do hrdinských postav, aniž by to vyznívalo trapně či přehnaně. Nu dobře, možná to není zase tak málo kritérií, ale celkem to poskytuje kostru, na které jsme začali hru budovat.
Stačilo jen sestavit tým. Chtěla jsem se věnovat prostředí, lokacím a světu jako celku. Newman si vzal pod křídla technické zařizování, komunikaci se světem a globální příběh. Sew se pak měl starat o osobní linie postav. Během vývoje larpu nakonec z výroby vypadl a o dějovou náplň hry jsme se s Newmanem nějak podělili.
Zatímco jsem byla v Paříži, začali jsme budovat celkovou zápletku hry: určitě jsme nechtěli mít proti hráčům hlavního záporáka a spíše jsme se snažili o morální nevyhraněnost globálního konfliktu. Protože se zápletka z velké části profilovala jako detektivní, začali jsme vyvažovat dávkování informací skrze deníky, sny a vize. Dělili jsme činnost zhruba na Velení, Logistiku a Vědu a snažili se mít přehled o tom, jestli má každý teoreticky co dělat, do čeho šťourat a k někomu se přidat. Zde nám pomáhala znalost hráčů a jejich požadavků.
Přicházely nám totiž přihlášky plné košatých nápadů. Tady jsme zaváhali a nezvládli tak docela komunikaci s hráči. Z velké části za to mohly nesrovnalosti v našem organizačním týmu, které zbytečně posunuly informační maily na pozdní dobu. Díky materiálu, který jsme z přihlášek obdrželi, jsme mohli sestavit spleť osobních zápletek. Některé se pak ve hře rozvinuly nečekaně dobře, jiné zapadly nebo se neodehrály.
Pořád jsem se snažila věnovat hlavně tomu prostředí a dynamickým lokacím, jak jsem původně chtěla. Snahou bylo reprezentovat většinu míst maximálně realisticky, proto jsme si také zvolili dané herní území. Chtěli jsme, aby prolézání herního území byla zábava, aby ho nestačilo projít jen jednou, aby se vždycky dalo narazit na nějakou novinku, záhadu či nesrovnalost. Hra v táboře měla být původně pouze minoritní záležitostí. Tady jsem ohromě vděčná za hráče, kteří na to přistoupili a nejen že se na to dobře (a vizuálně krásně) připravili, ale také si věcí všímali. Upřímně jsem ráda, že někdo ty smradlavé hroby vykopal, že vlezl do všech těch broučích děr, že puknul vajíčko, přeryl kus tábořiště kvůli truhlici atd. A pak byl naprosto bombastický úplněk, válející se cáry mlhy při leiranské bohoslužbě, bláznivé výkyvy počasí a další nepřipravitelné detaily, které prostě vyšly.
Jakým problémům (a ne vždy zdárně) jsme nakonec museli čelit?
Realizační tým v počtu dvou lidí znamená asi největší potíž. Na jedné straně jsme naráželi na naši nedostatečnou časovou kapacitu. Dva mozky také vymyslí jen omezené množství nápadů a od určité chvíle bylo velmi obtížné obohacovat hru o nové detaily. Na druhé straně pak chyběly kontrolní mechanismy a pomoc s administrativou, logistikou, výrobou rekvizit a vším tím, co je dnes na hře chápáno jako standard. Proto jsme například najednou měli v deníku tří set letý skok. Mnoho drobností se naštěstí neprojevilo, ale s drobnými nedostatky jsme bojovali po celou dobu průběhu hry.
Dramaturgie hry se nám celá trochu posunula kupředu, v sobotu v poledne již byl celkový příběh jasný a dobíhaly hlavně osobní zápletky. Když jsem přemýšlela nad důvody, napadlo mě, že to možná bylo proto, že jsme nepočítali s tak brzkým a akčním vstáváním. Hra si holt ty hodiny každé ráno asi naddělala.
Potrápili nás domorodci, i když to rozhodně nebyla jejich chyba. Měli jsme dojednáno několik hráčů, kteří ale postupně všichni odpadli a my jsme sestavu „tajných rolí“ dávali do kupy asi deset dní před hrou. Projevilo se to na jejich menší propracovanosti a celkově horšímu servisu z naší strany. Mrzí nás, že tím mohla hra domorodců trpět, ale mnohokrát jim děkuji za jejich skvělou hru i to, jak báječně se drželi všech našich nápadů a uváděli expedici do rozpaků.
Hru tvoří organizace, hráči a štěstí. Nám se sešlo všechno a souhrou řady okolností vedlo ke skvělému zážitku, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Opravdu se ve vzduchu vznášela ta atmosféra, kterou jistě každý den zažívají dobrodruzi z Forgotten Realms, chvěla se ve mně dušička při pohledu na vaše emoce, smích i pláč, překvapení, strach, zoufalství, pokání, vztek, odhodlání, víru, ale hlavně badass výrazy!!
A ještě nějaké ty hráčské plusy (mohla bych vypisovat všechny, ale někteří prostě utkvěli více)
+ Mortanor a spol. – tátadatá tátadá… nebýt jich, kdo by těch dvacet sklepů ocenil? Někdy bych si ráda početla historku s hadí jeskyní (jó, ta jeskyně nás bavila připravovat)…
+ Ewka – ve velmi obtížné a nevděčné pozici si poradila, dokázala roztříštěnou výpravu udržet po kupě a vypadala prostě epicky. Díky za hru na flétnu!
+ Gordhart – Baštila jsem, jak všude běhal se dvěma tesáky a vyhlížel, co by pobodal. A jak na začátku vždycky přišel pozdě. Jak skočil na Nareta, když se ho kněz ptal na jeho víru. Jak se postavil za Ariu. Jak zezadu podřezal gryfa (a pak kupodivu nepodřezal druida). Jak měl v očích krvelačný lesk, když šel zničit Cyricova vyznavače…
+ Drrak – kromě super masky (ve které se uměl tvářit, ale to nějak zvládal i Čestmír) působil opravdu jako sorcerer – někdy roztomilý, někdy chladně nebezpečný (a jak boostil zbytek týmu), a pak to světýlko, co koulel v dlaních…
+ Čestmír – Působil na mě dojmem tvrďáka s jemným srdcem (nejen kvůli útokům na ošatky se sušenkami), prostě dobrodruh s bohatou a ne vždy šťastnou historií. Když ho Errik u souboje o Ariu držel násilím zpátky, aby Zabíječům nepomáhal, bylo to prostě dobrý. Škoda, že jsme příběh s Rosarií víc nezvládli rozvinout, ale i to málo stálo za prožití.
+ Eridor – brzký pád do náruče zla a jednoznačné plánované a velmi propracované vraždění v sobě mělo jakousi čistou eleganci. A taky měl pořádnou odvahu, aby za daných okolností mohl provést to, co provedl.
+ Tete – Na to, jak dlouho a dobře ho znám, se mu podařilo vstoupit do role tak, že jsem v něm opravdu cítila sílu mladého, ale v budoucnu jistě velmi proslaveného druida. A nejen zase nějak převlečeného Teteho.
+ Santiago – bez něj by to prostě nešlapalo. Nezvládli bychom bez něj postavit tábor, nakrmit všechny krky, uklidit všechen svinčík a ještě vtipkovat s hráči. Veliký dík jeho píli, pomoci a obětavosti!
+ Dejvy – Jeho skoro nepřátelský, chladný až provokativní charakter z něj činily nepřehlédnutelnou postavičku v expedici. To, jak se přiznal k pokusu o vraždu svých rodičů, bylo, no, pro něj ohromě typické. :-)
+ Damián – Hodně už bylo řečeno o tom, jak nakonec role vyzněla, mně se s Naretem hrálo dobře. V souboji o Ariu, když nad ní stál jako skála a pronášel větu „Je to podle zákona“, tak byl prostě epický.
+ Domorodci – Dostali pořádnou porci informací, aby zahráli kulturní střet, a zvládli ho tak dokonale, že v pátek večer za mnou smutně přišli, že jim expoedice nerozumí… Klaním se před nimi, že za tak obtížných podmínek zvládli hrát nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Moc se mi líbila scéna v jeskyni snění, když jsem je coby Druev budila. A z jejich rituálů mě fakt mrazilo.
+ Zuzka – Měla extra začátek a její ječák by zvednul i mrtvého z hrobu. A pak, když šlo o Leiru, postavila se za svoji bohyni, i když ostatní vyznavači (Khelben a alchymista) zatloukali. Obtížná pozice vyznavačky Té, která nikdy neřekne přímou pravdu, vytvořila dle mého několik zajímavých rozhovorů a konfliktů.
+ Delether – Další spasitel akce, který přivezl tolik potřebné nářadí a nádobí, pomohl s rekvizitami, přiložil ruce k dílu a s vervou nasadil vlastní zdraví, aby byla legrace. Hodně pomohl s kostýmy, přijel na stavbu a všem předvedl, jak se správně drží kosa. No jo, prostě bráchu miluju :-)
+ Bestiář – Netušili jsme moc, co od nich čekat, přece jen jsme s nimi nikdy nespolupracovali, ale nakonec se ukázalo, že to byla dobrá volba. Díky nim, že přijeli a všem správně zavařili, zvládli naše nároky, prudili i v noci, střídali se, nechali se mlátit, neremcali, nepřerušovali hru,… nemám vůbec tušení, co bychom bez nich dělali (kde sehnat dobré bestie, nevíte?).
Pokusíme se v brzké době zveřejnit přístup do naší larpové dílny, abyste se mohli podívat, co a jak zhruba bylo připraveno. Díky ještě jednou vám všem a budu se těšit na nějaké příští podobné akci!